Rýt či nerýt?

Je to opravdu základní otázka, protože každý, kdo se rozhodne začít zahradničit a založit si záhon tam, kde ještě není, se bude muset s tímto dilematem nějak srovnat. Práce je to opravdu namáhavá a je-li terén zarostlý a půda zhutnělá a tvrdá, mnohé to odradí.

Přírodním zahradníkům je ale útěchou, že jednou stačí a dost. Kdo viděl zahradničit svou babičku nebo byl v dětství donucen to zkusit, nejspíš chápe rytí jako každoroční nutnost. Pokud se každoročnímu zpřevracení povrchu všech záhonů chceme vyhnout, stačí dodržet dvě podmínky.

1. do záhonů se nešlape! Když si záhony vytvoříme v takovém tvaru, abychom na ně vždy alespoň z jedné strany dosáhli, není vůbec potřeba do kypré hlíny vstupovat a tak ji udusávat. V rozlehlejších záhonech si lze vytvořit síť cestiček a nášlapných kamenů, dlaždic (prkna nejsou vhodná, protože se pod nimi ve vlhku rádi drží slimáci), nejlépe si je vytvořit ve tvaru klíčové dírky s cestičkami ve směru od jihu k severu, ale když to není možné, nic se neděje.

2. Půda musí být vždy přikrytá! Slámou, senem, trávou (ne shnilou), plevelem (bez semen), co máte po ruce. Odkrytá půda se totiž utužuje tím, jak na ni svítí slunce a vysušuje ji, pak padá déšť a póry se sesedají, nedostává se kyslík, voda těžko hledá, kudy se vsakovat. Na podzim ani nevadí nechat původní rostliny na svém místě, do jara se postupně rozloží a skulinami po kořenech se do půdy dostává voda a vzduch. Touto metodou máme záhony bez rytí již několikátý rok a opravdu je stačí trochu porovnat až před setím na jaře. To se pak mulč shrábne a zkompostuje a půda se nechá chvíli volná, aby oschla a prohřála se, ale jakmile zasejete, mulč je opět potřeba, aby bránil vyschnutí semínek. Na jaře se tmavá půda (hlinitá) prohřívá rychleji než světlejší (jílovitá) půda, protože tmavá barva lépe pohlcuje teplo.

Rytí je potřeba pouze v úplném začátku při zakládání záhonu. Půda se tím nakypří a původní porost odstraní. Jde to však i alternativně, al to překrytím původního porostu kartony, které se zakryjí slámou (cca 20 cm vrstvy).

Další alternativou rytí je provzdušnění půdy rycími vidlemi, které do půdy pouze zapíchneme, zalomcujeme a zapíchneme o kousek dál. Tím se vyhneme obracení půdy vrchní dolů a spodní navrch, které má nepříznivý dopad na život půdních bakterií. Bakterie ve spodní vrstvě nesnáší světlo a ty ve vrchní vrstvě světlo a vzduch potřebují. Převrácením drnu se zahubí obojí.

Jinou alternativou je použití kypřidla, které bohužel v českých obchodech není samozřejmostí. Je to jakási malá „kosa“ nasazená na tyči jako motyka. Kypřidlem se vrchní vrstva půdy pouze nadlehčí a prohrábne.

Ani při hnojení záhonů není úplně potřeba hnůj zarývat. Klidně stačí jej rozhodit po povrchu záhonů na podzim. Déšť živiny vylouhuje do půdy, půdní živočichové včetně žížal se o hnůj postarají. Neměl by však vyschnout, takže v případě sucha jej lze zakrýt slámou.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *