Vždycky se nám líbila představa mít na zahradě jezírko. Vlnky, nebe zrcadlící se na hladině, poletování šídel, skřehotání žab a všechen ten frmol kolem vody dodá zahradě na životě. Samozřejmě obrovskou radost mají z jezírka děti, které z něj neustále něco loví, ikdyž by se zdálo, že zrovna není co.
Než jsme se s konečnou platností rozhodli, že jezírko bude, museli jsme zvážit, kolik by to vlastně stálo úsilí, peněz, času, kolik prostoru by zabralo v zahradě a hlavně jak bychom ho vůbec provozovali. Odkud vezmeme vodu? Bude s čerpadlem nebo bez? Jak bude hluboké a za jakých podmínek vlastně může fungovat jako samočisticí?
Po prostudování všeho možného jsme zjistili, že úplně zásadní se jeví poměr plochy pro čištění a hluboké/koupací zóny. Jezero by mělo mít alespoň 40 m2 plochy a z toho aspoň 40% by mělo plnit čisticí funkci, tedy zóna s rostlinami s kořenovým systémem čistícím vodu tak, že odebírají z vody živiny. Dalším parametrem je vhodné umístění. Jezírko by nemělo být (hlavně v létě) dlouho na slunci, optimální je svit cca 6 hodin. Také by nemělo být pod vzrostlými stromy, ze kterých do něj bude padat velké množství organického materiálu = živin. Také by se do něj neměla splavovat půda z okolí, nemělo by být obklopeno holým svahem a neporostlou půdou. Hlubokou část bude nutné občas vyčistit pomocí čerpadla, tedy by v ní mělo být dno bez písku, štěrku a kamení. Vzhledem k tomu, že křišťálově čistá horská jezera jsou čistá díky tomu, že jsou velice studená a je v nich minimum živin, vzdali jsme se hned na začátku představy koupání v průzračné vodě. Naše jezero bude pro zpestření zahrady, ubytování žab a dalších živočichů vázaných na vodní prostředí a pro radost dětí, které do jezírka v létě skočí nebo ne, podle toho, jak moc se zazelená. Samozřejmě, jakmile vodní rostliny na podzim uschnou, je jasné, že tento materiál bude nutné na jaře odstranit, aby se hmota v jezírku příliš nehromadila a to, co zbude, rostliny zvládaly využít. Další způsob, jak zamezit letnímu přehřívání vody a tedy rozmnožení řas, je zakrytí velké části vodní hladiny rostlinami. O to se pokusíme, ovšem v prvním roce jich určitě bude málo.
Doporučovanou plochu jezera jsme věděli, že nedodržíme. Tak velké jezero na zahradu nechceme, takže máme pouze 25 m2 hladiny, hluboká část má 1,5 x 2 m a hloubku 1,7 m. Kolem hluboké části je všude alespoň 1 m široká mělčina pro případ, že lovící děti sklouznou do vody. Jsou už natolik velké, že počítáme s instinktem dostat se po pádu ven z vody.
Jak to šlo?
Nejdřív jsme si plochu vytyčili a několik týdnů se koukali z okna a představovali si tu krásu :).
Pak jsme odstranili travní drny a uložili je stranou pro pozdější využití. Poté přišla na řadu tvrdá výkopová práce. 30m2 odebrat na 50 cm hloubky a uprostřed 2x2x1,5m. Černozem jsme využili na zúrodnění záhonů, založili jsme i vysoký záhon, a jílu jsme se částečně zbavili a částečně založili na pozdější izolaci dna. Když byl výkop hotový (cca 3 víkendy), podklad jsme zarovnali, odstranili všechny kameny a ostré nerovnosti a vrhli se na izolaci podkladu jílem. Jíl, když se smíchá s vodou, vytvoří hmotu, kterou se dá dno dobře natřít (ručně) a izolovat tak proti vodě a také se jím dobře zarovnají nerovnosti. Vyzkoušeli jsme to, nalili na vymazané dno vodu a vytvořila se louže. Doufáme, že v případě protržení PVC fólie nás jíl zachrání před nechtěným vypuštěním. Po jílu přišlo na řadu vysypání celého povrchu jemným pískem o síle cca 5cm.
Poté jsme natáhli geotextilii ve větší gramáži. Přeci jen se budou děti brouzdat a nechceme záplatovat hned první rok. Na geotextilii jsme položili PVC folii o síle 1mm. Tu jsme si nechali předem svařit do požadovaného rozměru, rozprostřeli ji přes plochu jezírka symetricky a uprostřed začali napouštět. Tím si folie sedla na dno hluboké části a ohyby jsme založili. Nevypadá to sice moc esteticky, ale přes sklady přijde ještě geotextilie, takže nebude nic vidět. Jen je třeba dát pozor, abychom nepřehýbali folii zrovna v místech svárů.
Trochu problematické je uložení dřevěných trámů (nejlépe dub, nebo alespoň modřín) ohraničujících hlubokou část. Položili jsme je na geotextilii, ovšem bylo nutné je pořádně zatížit, protože stále vyplavávaly. Očekávali jsme, že dřevo nasaje vodu a usadí se, ale není to tak, pořád chce plavat. Tak jsme pochopili, proč v některých jezírkách stojí květináče :). Když je jezírko napuštěné, můžeme ostříhnout přebývající okraje nanečisto. PVC folie se střihá jako máslo, geotextilie jde podstatně hůř.
Přívod vody
V blízkosti jezírka je původní zasakovací jímka na dešťovou vodu. Odtud jsme vykopali konec trubky a svedli vodu do jezírka. Na opačném břehu jsme trubkou nastavili požadovanou výšku hladiny a svedli drenážní hadicí dál do zahrady, kde končí novou zasakovací jímkou. Takto se nám bude voda v jezírku částečně obměňovat, v případě potřeby ji můžeme obměnit přičerpáním dešťovky z jímky na vodu.
Když je jezírko napuštěné pár dní a všechno si „sedlo“, můžeme zarovnat a vyřešit okraje fólie. Fólie končí volně na povrchu a po obvodu je do rýhy vložený (zatím plastový) obrubník, který udržuje kamení na jedné straně a trávu na druhé. Než začneme se sypáním kačírku, rozhodli jsme se všude položit ještě vrstvu geotextilie. Na ni přijde drobný kačírek (frakce 
4/8), ale může být i jiný, hlavně ne ostrá drť nebo frakce 0/xx. Navrch pak nasypeme kačírek o větší frakci (16/32) praný. V drobném materiálu budou rostliny dobře kořenit.
První osadníci
Přichází jaro a po třech týdnech od napuštění jezírka se zabydlují první vodoměrky. Objevili se i potápníci a vodouši, děti ze silnice zachránily první ropuchy. Zdá se, že u nás bude opravdu živo.
Člověk by neřekl, že se v jezírku během pár týdnů zabydlí tolik druhů všemožné havěti. Děti dostaly do ruky sklenice a skládací klíč k určování vodního hmyzu. Kupodivu je to i dost baví. Naberou hmyzáky do sklenic, na ně položí lupy a už to hodnotí… Po dvou měsících se do jezírka nastěhoval čolek velký. Je celkem nenápadný, tichý, ale načapali jsme ho, když se vynořil pro vzduch. Jinak sídlí v hlubinách. Ropuchy v květnu vesele brblají, máme zatím tři ropuchy zelené. Dokonce máme i první snůšku. Každopádně je jezírko oblíbeným koupalištěm pro všemožné ptáky. Nebýt jezírka, ani bychom je neviděli. Zvlášť ráno a večer se chodí do jezírka koupat a cákají se v něm skoro celí. Mezi pravidelnými hosty máme vrabce, kosy, konipasy, kteří se snaží ulovit nějakého toho pulce, zvonky, stehlíky, špačky a pěnkavy.
Ze snůšky se vylíhli pulci a celé dny jezírko čistí. Časem se objevují další mladší pulci, aniž bychom zahlédli žáby. Jezírko je za pár dní pěkně čisté a zmizel kal a řasy usazené na dně, dřevě i kamenech. Před vylíhnutím pulců jsme měli opravdu dost komářích larev, ale s příchodem pulců a asi i žab, které se někde schovávají, všechny zmizely. S nástupem horkého počasí přes 30 stupňů jsme čekali, že voda zezelená, ale nestalo se! Zřejmě je jezírko vzhledem k ploše dost hluboké a voda se nestihne prohřát. Živin z rozložených částí rostlin je zatím málo. V parných dnech zkoušíme koupání a od 20 cm hloubky je voda pěkně ledová. Na plavání tenhle rozměr hluboké části ale nebude.
Dalším úkolem bude vymyslet, jak jezírko včetně rostlin zazimovat…