Líbí se vám myšlenka přírodních zahrad a přemýšlíte o certifikaci zahrady? My jsme se k přírodním zahradám dostali postupně.

Ač chemii v přírodě nejsme nijak nakloněni, o existenci něčeho, čemu se říká „přírodní zahrada“ jsme dlouho neměli ani tušení. Až když jsme vymýšleli, co na naší zahradě chceme a nechceme, objevila  jsem v knihkupectví pár knížek na toto téma. A tím to začlo.

Zahradu jsme založili před  pěti lety. Nemáme žádné vzrostlé stromy, zahrada je v podstatě na louce, takže nemáme ani pořádnou divočinu, jsme v rovině, takže nemáme ani žádný zajímavý přírodní terén. Začínali jsme úplně od nuly. Louka zarostlá třtinou a pampeliškami, navíc plná nepořádku ze stavby domu. Začli jsme klasicky, jak už to někdy po stavbě bývá – rozhrnutím zeminy odstraněné z plochy, kde stojí dům. První léto jsme s dětmi strávili na rozježděné hlíně. Tehdy čtyřletá dcerka ten stav komentovala: „Mami, my chceme taky nějakou přírodu!“

A tak jsme si půjčili kultivátor a hlínu tvrdou jak beton postříkali vodou a zkypřili. Poté rozházeli travní semeno a kropili. Luční kvítí si cestu do nového trávníku najde samo.  Pískoviště byla první nutnost, aby si děti mohly chvíli hrát a rodiče makat, makat a makat.

Pak přišly na řadu nějaké keře podél plotu, který byl mezitím ze sousedovic strany ozdoben zelenou plachtou, a ovocné stromky. Ať tu už proboha něco roste!

No a od té doby už stromky, keře a kytky jen přibývají. Přibylo i jezírko, suchá zídka, vinice, bylinková spirála, samozřejmě kompost, houpačky, záhony, skleník, kurník s výběhem pro slepice, zahradní domeček, králíkárna, louka…

Nakonec jsme si řekli, že zahradu zkusíme certifikovat. Pokud si budete chtít přírodní zahradu certifikovat, je třeba se přihlásit. Sdružení Přírodní zahrady na základě přihlášky zkontaktuje svého „certifikátora“, který vás navštíví. Obvykle se ozve ten, který to k vám má nejblíž, abyste nemuseli platit vysoké cestovné.

Hospodaření v přírodní zahradě musí splňovat tři podmínky:

1. nebudete stříkat, lít a sypat herbicidy, pesticidy a podobné hubicidy. Jedovatých chemických látek máme kolem sebe dost, tak proč si je ještě stříkat na vlastní pozemek, nedej bože na ovoce a zeleninu, kterou chceme jíst, nebo na trávník, kde si hrají naše děti?

2. nebudete používat minerální hnojiva. Proč taky, když kompost je nejlepší a navíc zadarmo.

3. nebudete půdu upravovat rašelinou. Proč? Protože rašelina se nedá získat jinak, než zničením vzácných míst v naší přírodě. Jinak to nejde. Sázejte rostliny, které u vás porostou a nepotřebují speciální podmínky a máte to bez práce.

Certifikace probíhá tak, že vyslanci Přírodních zahrad svou zahradu představíte, pochlubíte se, proberete co kde máte, co se dá vylepšit, atd.  Certifikátor vám zahradu posoudí podle kritérií, ke kterým jste se už vyjádřili vy v přihlášce. Udělá si k tomu pár fotek. Poradí vám s problémy, které máte, může ledacos doporučit, takže návštěva je to rozhodně přínosná.

Pokud budete mít zájem, přidá pak vaši zahradu na mapu Přírodních zahrad.  Je fajn vidět, jak se přírodní zahrady množí a  je třeba to dát světu najevo. Za úspěšné splnění předepsaných kritérií dostane majitel přírodní zahrady  ježkovou plaketu, kterou si připevní na plot a bude tak hlásat všem kolemjdoucím, že tady se rozhodně nestříká. A buďte si jisti, že se sousedé přijdou zeptat, co to má znamenat. Mnozí majitelé zahrad stříkají, sekají a tráví prostě proto, že si myslí, že to je ta jediná správná péče o zahradu. „Přece nebudeme mít  na zahradě pampelišky! Co by tomu sousedi řekli?!“