Málokdo si kopřivy na  zahradě spojí s pozitivními pocity, ale kopřiva nás v mnohém překvapí. Její účinky jsou známé nejen v péči o vlasy, pro detoxikaci organismu a zdravou výživu, ale dá se z ní připravit i výborné hnojivo pro zeleninu, tzv. jíchu.

Jak si kopřivovou jíchu připravit?

• Natrhejte plný kýbl kopřiv a úplně je zalijte vodou.
• Nádobu postavte na slunce a jednou denně zlehka promíchejte.
• Pokud je dost teplé počasí, nálev začne po několika dnech pěnit, což je znamením kvasného procesu.
• Když jícha pěnit přestane, znamená to, že je jícha připravená k použití. Kvasný proces může trvat 1 až 3 týdny, v závislosti na počasí.
• Pak už stačí jíchu naředit do konve v poměru 1:10 a použít ve jménu rčení „Dobrého pomálu“.

Jaro je tu a první, na čem si můžeme pochutnat, jsou ředkvičky. Pokud je sijete v týdenních odstupech, můžete je sklízet postupně a určitě se jich nepřejíte. Ty jarní, jsou nejlepší!

Přišel podzim, listí ze stromů spadlo a vy si říkáte, že je třeba zahradu připravit na zimu a všechno uklidit. Listí shrabat, odkvetlé rostliny ostřihat. Nejlépe uděláte, když nebudete dělat nic z toho.

Odkvetlé části rostlin poskytují úkryt mnohým živočichům včetně hmyzu. Zasněžené nebo pokryté jinovatkou vypadají nádherně. Navíc chrání podzemní část rostliny proti mrazu. Úplně stačí, když uschlé rostliny  odstraníte až na jaře – v březnu nebo dubnu. Naopak se hodí některé choulostivější rostliny zakrýt navíc chvojím.

Podobně je to s hrabáním listí. Listí chrání strom před mrazem, navíc se z listí luhují do půdy cenné látky, které strom z půdy odebral, když listy rostly. Je to takový přirozený koloběh. V lese také listí nikdo nehrabe, postupně se rozloží. Hrabání listí přichází na řadu až na jaře, když chceme, aby dobře rostla tráva a porost pod stromem. Pokrývka z listí funguje jako úkryt pro hmyz a chrání půdu před vysycháním vlivem větru.  I proto se ho vyplatí na zahradě nechat.

Ani vytrhávání odkvetlých letniček z půdy nemá mnoho smyslu. Mrtvé kořínky rostlin jsou živiny pro další rok a částečně se přes zimu rozloží. Navíc udržují půdu členitou a kypřejší a zimní srážky ji tolik neutuží.

Na podzim se ale  určitě vyplatí doplnit na záhony a ke stromům koňský nebo kraví hnůj, který přes zimu půdu nabije živinami a na jaře už jen provedete „kosmetické úpravy“.

Líbí se vám myšlenka přírodních zahrad a přemýšlíte o certifikaci zahrady? My jsme se k přírodním zahradám dostali postupně.

Ač chemii v přírodě nejsme nijak nakloněni, o existenci něčeho, čemu se říká „přírodní zahrada“ jsme dlouho neměli ani tušení. Až když jsme vymýšleli, co na naší zahradě chceme a nechceme, objevila  jsem v knihkupectví pár knížek na toto téma. A tím to začlo.

Zahradu jsme založili před  pěti lety. Nemáme žádné vzrostlé stromy, zahrada je v podstatě na louce, takže nemáme ani pořádnou divočinu, jsme v rovině, takže nemáme ani žádný zajímavý přírodní terén. Začínali jsme úplně od nuly. Louka zarostlá třtinou a pampeliškami, navíc plná nepořádku ze stavby domu. Začli jsme klasicky, jak už to někdy po stavbě bývá – rozhrnutím zeminy odstraněné z plochy, kde stojí dům. První léto jsme s dětmi strávili na rozježděné hlíně. Tehdy čtyřletá dcerka ten stav komentovala: „Mami, my chceme taky nějakou přírodu!“

A tak jsme si půjčili kultivátor a hlínu tvrdou jak beton postříkali vodou a zkypřili. Poté rozházeli travní semeno a kropili. Luční kvítí si cestu do nového trávníku najde samo.  Pískoviště byla první nutnost, aby si děti mohly chvíli hrát a rodiče makat, makat a makat.

Pak přišly na řadu nějaké keře podél plotu, který byl mezitím ze sousedovic strany ozdoben zelenou plachtou, a ovocné stromky. Ať tu už proboha něco roste!

No a od té doby už stromky, keře a kytky jen přibývají. Přibylo i jezírko, suchá zídka, vinice, bylinková spirála, samozřejmě kompost, houpačky, záhony, skleník, kurník s výběhem pro slepice, zahradní domeček, králíkárna, louka…

Nakonec jsme si řekli, že zahradu zkusíme certifikovat. Pokud si budete chtít přírodní zahradu certifikovat, je třeba se přihlásit. Sdružení Přírodní zahrady na základě přihlášky zkontaktuje svého „certifikátora“, který vás navštíví. Obvykle se ozve ten, který to k vám má nejblíž, abyste nemuseli platit vysoké cestovné.

Hospodaření v přírodní zahradě musí splňovat tři podmínky:

1. nebudete stříkat, lít a sypat herbicidy, pesticidy a podobné hubicidy. Jedovatých chemických látek máme kolem sebe dost, tak proč si je ještě stříkat na vlastní pozemek, nedej bože na ovoce a zeleninu, kterou chceme jíst, nebo na trávník, kde si hrají naše děti?

2. nebudete používat minerální hnojiva. Proč taky, když kompost je nejlepší a navíc zadarmo.

3. nebudete půdu upravovat rašelinou. Proč? Protože rašelina se nedá získat jinak, než zničením vzácných míst v naší přírodě. Jinak to nejde. Sázejte rostliny, které u vás porostou a nepotřebují speciální podmínky a máte to bez práce.

Certifikace probíhá tak, že vyslanci Přírodních zahrad svou zahradu představíte, pochlubíte se, proberete co kde máte, co se dá vylepšit, atd.  Certifikátor vám zahradu posoudí podle kritérií, ke kterým jste se už vyjádřili vy v přihlášce. Udělá si k tomu pár fotek. Poradí vám s problémy, které máte, může ledacos doporučit, takže návštěva je to rozhodně přínosná.

Pokud budete mít zájem, přidá pak vaši zahradu na mapu Přírodních zahrad.  Je fajn vidět, jak se přírodní zahrady množí a  je třeba to dát světu najevo. Za úspěšné splnění předepsaných kritérií dostane majitel přírodní zahrady  ježkovou plaketu, kterou si připevní na plot a bude tak hlásat všem kolemjdoucím, že tady se rozhodně nestříká. A buďte si jisti, že se sousedé přijdou zeptat, co to má znamenat. Mnozí majitelé zahrad stříkají, sekají a tráví prostě proto, že si myslí, že to je ta jediná správná péče o zahradu. „Přece nebudeme mít  na zahradě pampelišky! Co by tomu sousedi řekli?!“

Mišpule domácí je menší stromek nebo keř, který se v našich krajích pěstoval už od 12. století. Na naše klima je mišpule zvyklá, není nijak náročná co se týče teploty ani zálivky. Přesto se pěstuje spíše vzácně.

Mišpule je krásný stromek téměř po celý rok. Na jaře má krásné sněhobílé květy, v létě tvoří asi 2 cm velké plody a na podzim se její listy zbarví do žluto červena. Když opadají, zůstanou na holém stromku viset zralé mišpule, které jsou jedlé až po přejití mrazem. Pak se dá jejich dužnina vymáčknout přímo do pusy nebo vydlabat lžičkou.

Pravdou je, že při pohledu na hniličkovaté hnědé „bobule“ se člověku zrovna sliny nesbíhají. Když se ale s pocitem, že máte ochutnat ovoce, které vypadá zkažené, vyrovnáte, je vlastně mišpule docela dobrá, sladkokyselá, navinulá. V minulosti se používala v lékárnictví (staví průjem) i v kuchyni. Vyrobit se z ní dá marmeláda nebo i víno.

Pokud je vám líto, že v zimě na  zahradě nic moc k snědku nenajdete, mišpule je ideální ovoce.

Uvažujete, jestli si nepořídit slepice? Chtěli byste se zkusit samozásobit domácími vajíčky, která se s těmi běžnými z obchodu nedají srovnávat? Slepice jsou celkem nenáročná zvířata.

Pokud si je chcete pořídit, počítejte, že budou potřebovat:

– oplocený výběh: slepice je hrabavý pták. Když chce, dokáže pár metrů letět, rozhrabe a vyzobe bez milosti jakýkoli terén. Takže pokud nemáte zrovna lány volného prostoru, kde by slepice mohly trávit dny hrabáním, budete je muset oplotit.

– kurník: v kurníku slepice spí na bidýlkách a snáší vejce. Nemusí být nijak velký. Kurník by měl být zateplený, na noc v zimě uzavíratelný. Měl by se do něj vejít dospělý člověk kvůli úklidu. Praktické jsou zvenku otevírací hnízda, kam slepice snáší vejce.

– vodu: nejlépe každý den čerstvou, ale budou pít cokoli

– zrní: pšenice, šrot, ječmen, v zimě nějaké vitamíny na přilepšenou a nadrcené vaječné skořápky přimíchané do zrní.

Kdo si hrabe, nezlobí

Slepice jsou vděční strávníci, kromě citrusů (a podobných velmi kyselých potravin) snědí téměř všechno včetně masa. Naše slepice loví i myši a jedí slimáky. Z kuchyňských zbytků jsou nadšené. Nepohrdnou ani plevelem ze zahrady, spadaným ovocem, zbytky jídla.

Pokud chcete, aby byly slípky spokojené a netrhaly si peří navzájem, zajistěte jim zábavu. Rozházejte plevel po výběhu, rozhoďte zrní, aby ho musely hledat.

Jinak slepice žádnou zvláštní péči nevyžadují. Počet snesených vajec se liší podle druhu. Nejvíce slepice nesou od jara do podzimu, kdy je dost světla. Obvykle mají ve snášení čas od času asi týdení pauzu. Snášení vajec můžete podpořit také tím, že jim budete dávat na přilepšení zelené krmení – v podstatě jakýkoli plevel, posekanou trávu nebo co zrovna máte po ruce.

A ještě jeden trik na závěr: když si slepice poprvé přivezete domů, vyndejte je z krabice rovnou do kurníku. Tak bude slepice vědět, kde je doma. Kdybyste je nechali rovnou venku ve výběhu, bály by se do kurníku jít. Slepice přeci jen intelektem příliš neoplývá a potřebuje čas než sebere odvahu.

Jaro ještě neví, jestli zůstat nebo chvíli počkat, ale pro předpěstování  sazeniček zeleniny už je nejvyšší čas! A klidně to můžete nechat na dětech.

Co budeme potřebovat?

• sadbovače
• zeminu (přímo určenou pro předpěstování zeleniny)
• lopatku
• semínka

1. Naplníme sadbovače nebo květináčky zeminou až po okraj.
2. Poklademe semínka rajčat, paprik, atd. Pokud nechceme přesazovat, tak po jednom až dvou. My přesazujeme rádi, takže jich sejeme víc. Jemně zakryjeme zeminou.
3. Po 2 – 3 týdnech už sazaničky krásně zeleně září a voní :)!

Máte na zahradě obsypané rakytníkové keře a říkáte si, že by to chtělo je nějak zužitkovat? Nechte se inspirovat podzimními plískanicemi a zásobte se na zimu sirupem nabitým vitamínem C! Ponořte se do houštin a z nádherných oranžových kuliček si jednoduše připravte lahodný sirup.

Příprava opravdu není nijak náročná!

-> Z větví obalených šťavnatými plody stačí kuličky rukou (můžete použít i rukavice) stáhnout do misky.

-> Poté se plody odšťavní v odšťavňovači či lisu na ovoce.

-> Šťávu smíchejte s cukrem a trochu ohřejte na max. 40 stupňů.

-> Pak už jen naplníte vysterilizované skleničky a uzavřete.

-> Skladujte v lednici.

Časem se ve sklenicích oddělí zakalená vrstva, ta ale vůbec není na závadu. Před použitím sirupu prostě sklenicí zatřeste. Na zdraví!

Mnohá nachlazení dětí se dají léčit za pomoci bylinek. Nechci zde podávat lékařské rady, ale mnohé bylinky, které v přírodní zahradě najdeme, můžeme využít. Na zimu ale musíme myslet už na jaře a v létě.

Pokud chceme používat bylinky a využít z nich maximum, musíme dodržet pár hlavních zásad:

• Bylinky sušíme ve stínu, při teplotě do 40 stupňů.
• Pokud sladíme bylinkový čaj medem, počkáme, až vychladne na 45 stupňů.
• Bylinky louhujeme pod pokličkou, abychom nepřišli o látky, které by odešly spolu s párou.
• Máme na paměti, že některé účinné látky, kvůli kterým čaj pijeme, se ničí při vyšších teplotách. Je tedy nesmysl zalévat šípky  vroucí vodou, o vitamin C tak přijdeme. Např. plod ostropestřce (na podporu jater) by  se s horkou vodou neměl vůbec potkat –účinné látky se teplem zničí.
• Pokud chceme z bylinek při sušení získat maximum léčivých látek, dbáme na to, kdy je sbíráme. Můžeme se přitom řídit  i lunárním kalendářem (Zjdenodušeně: Při ubývajícím měsíci se cenné látky stahují do kořene, při přibývajícím měsíci do nadzemní části rostliny)
• Bylinky sbíráme za suchého slunného počasí – hlavně ty aromatické.
• Sbíráme-li listy, pak nejlépe před rozkvětem nebo v době květu rostliny.

Na dráždivý kašel pomůže například jitrocel. Sbíráme jej v době od května do září. Buď ho můžeme nasušit nebo připravit jitrocelový sirup, který dětem zaručeně bude chutnat. Hodí se i podběl, kde pomáhá spíše list než květ, ale do směsí se hodí obojí.

Na vlhký kašel pomáhá tymián, ve formě čaje nebo sirupu. Při nachlazení nic nezkazíme přidáním heřmánku do čajové směsi.

Při rýmě se bude hodit sušený bezový květ, případně bezinkový sirup, pokud má dítko i horečku, připravíme čaj z lipového květu, podporuje totiž pocení.

Dětem ale můžeme bylinky  přidávat i do jídla, šalvěj či tymián k masu, libeček, petržel do polévky, rukolu do salátu…

Jak připravit jitrocelový sirup bez vaření

Vymyjeme a vysterilizujeme velkou sklenici. Do ní naskládáme vrstvu jitrocelových listů a zasypeme cukrem. Pak znovu přidáme vrstvu listů, zase zasypeme cukrem. Takto pokračujeme, dokud nespotřebujeme všechny listy, přičemž poslední vrstvou je cukr. Sklenici zavřeme a necháme při pokojové teplotě ale ne na přímém slunci minimálně den, lze i více. Listy pustí šťávu, kterou slijeme a listy vymačkáme do vysterilizovaných skleniček. Uchováváme v chladu/lednici.

Kdo používá bylinky běžně v kuchyni, ocení mít je vždy v dostatečném množství čerstvé po ruce.

Místo pro stavbu bylinkové spirály by mělo být dostatečně osluněné a chráněné před větrem a zároveň blízko kuchyni, ideálně třeba na jižní straně domu. Rozhodně spirálu neumisťujte do blízkosti stromů, které ji mohou (časem) zastínit.

Bylinková spirála umožňuje na jednom místě pěstovat rostliny s různými požadavky na a složení půdy.  V nejspodnější části zasadíme rostliny, které upřednostňují vlhčí a humóznější půdu (můžeme obohatit kompostem). U paty spirály můžeme také umístit malé „jezírko“ v podobě starého lavoru, díry vyložené folií apod. Do ní vložíme textilii, kterou bude z „jezírka“ k níže umístěným bylinkám vzlínat vlhkost. V prostřední části spirály namícháme zeminu spíše hlinitou, s menším podílem písku. Směrem vzhůru po spirále tvoří písek stále vyšší podíl, díky tomu, že nezadržuje vodu, mají středomořské bylinky  zajištěno sušší prostředí a jsou aromatičtější. Středomořské bylinky tvoří nejvíce aromatických látek také pokud nemají nadbytek živin. Proto není dobré bylinkám „přilepšovat“  „kvalitní“ zeminou a zálivkou. Bylinkám se u vás bude také dařit lépe, pokud je přímo na své zahradě vysejete. Semínko, které vyklíčí a roste v půdě, ve které bude růst  i nadále je na ni zvyklé a neutrpí „výživový šok“ z přemístění do úplně jiné půdy než na kterou bylo zvyklé, jak se to může stát, když si bylinky přinesete z některých zahradnictví.

Jak na to? Nejdříve si vytyčíme místo, které  bude bylinková spirála zaujímat. Přesvědčíme se,  že nebude vystaveno severním větrům a okolní stromy ji nebudou po větší část dne zastiňovat. Místo si vykolíkujeme a poté odebereme z celé plochy travní drn. Část drnů můžeme později použít. Poté začneme se stavbou od spodního okraje. Spirála by měla stoupat na své jižní straně, na severní straně tedy bude vidět nejvíce kamenů, jižní strana bude porostlá bylinkami a chráněná. Při umisťování kamenů se vždy přesvědčíme, že se nekývou, vypodložíme je menšími kameny, přesvědčíme se, že po naplnění zeminou z vnitřní strany se nevyvrátí ven. Do střední části můžeme pro vyplnění prostoru použít odstraněné travní drny, které pokládáme porostlou stranou dolů. Nesmíme je však dávat po vnější části spirály, protože by se k trávě mohlo dostat světlo a vzduch a prorůstala by spirálou zevnitř. Když je spirála zhruba hotová, naplníme ji namíchanou zeminou. V nejnižší partii hlína + kompost, ve střední hlína + menší podíl písku, v nejvrchnější části písek + menší díl hlíny.

Které bylinky do které části spirály  umístit?

• Nejspodnější část: šalotka, pažitka, máta, měsíček, lichořeřišnice, řeřicha.
• Střední část: petrželka, heřmánek, meduňka, koriandr, majoránka.
• Nejvyšší část: oregano, šalvěj, yzop, rozmarýn, tymián, estragon, bazalka, levandule.
• Kdy které bylinky sklízet?
• Zásady sběru a uskladnění bylinek