Je to opravdu základní otázka, protože každý, kdo se rozhodne začít zahradničit a založit si záhon tam, kde ještě není, se bude muset s tímto dilematem nějak srovnat. Práce je to opravdu namáhavá a je-li terén zarostlý a půda zhutnělá a tvrdá, mnohé to odradí.

Přírodním zahradníkům je ale útěchou, že jednou stačí a dost. Kdo viděl zahradničit svou babičku nebo byl v dětství donucen to zkusit, nejspíš chápe rytí jako každoroční nutnost. Pokud se každoročnímu zpřevracení povrchu všech záhonů chceme vyhnout, stačí dodržet dvě podmínky.

1. do záhonů se nešlape! Když si záhony vytvoříme v takovém tvaru, abychom na ně vždy alespoň z jedné strany dosáhli, není vůbec potřeba do kypré hlíny vstupovat a tak ji udusávat. V rozlehlejších záhonech si lze vytvořit síť cestiček a nášlapných kamenů, dlaždic (prkna nejsou vhodná, protože se pod nimi ve vlhku rádi drží slimáci), nejlépe si je vytvořit ve tvaru klíčové dírky s cestičkami ve směru od jihu k severu, ale když to není možné, nic se neděje.

2. Půda musí být vždy přikrytá! Slámou, senem, trávou (ne shnilou), plevelem (bez semen), co máte po ruce. Odkrytá půda se totiž utužuje tím, jak na ni svítí slunce a vysušuje ji, pak padá déšť a póry se sesedají, nedostává se kyslík, voda těžko hledá, kudy se vsakovat. Na podzim ani nevadí nechat původní rostliny na svém místě, do jara se postupně rozloží a skulinami po kořenech se do půdy dostává voda a vzduch. Touto metodou máme záhony bez rytí již několikátý rok a opravdu je stačí trochu porovnat až před setím na jaře. To se pak mulč shrábne a zkompostuje a půda se nechá chvíli volná, aby oschla a prohřála se, ale jakmile zasejete, mulč je opět potřeba, aby bránil vyschnutí semínek. Na jaře se tmavá půda (hlinitá) prohřívá rychleji než světlejší (jílovitá) půda, protože tmavá barva lépe pohlcuje teplo.

Rytí je potřeba pouze v úplném začátku při zakládání záhonu. Půda se tím nakypří a původní porost odstraní. Jde to však i alternativně, al to překrytím původního porostu kartony, které se zakryjí slámou (cca 20 cm vrstvy).

Další alternativou rytí je provzdušnění půdy rycími vidlemi, které do půdy pouze zapíchneme, zalomcujeme a zapíchneme o kousek dál. Tím se vyhneme obracení půdy vrchní dolů a spodní navrch, které má nepříznivý dopad na život půdních bakterií. Bakterie ve spodní vrstvě nesnáší světlo a ty ve vrchní vrstvě světlo a vzduch potřebují. Převrácením drnu se zahubí obojí.

Jinou alternativou je použití kypřidla, které bohužel v českých obchodech není samozřejmostí. Je to jakási malá „kosa“ nasazená na tyči jako motyka. Kypřidlem se vrchní vrstva půdy pouze nadlehčí a prohrábne.

Ani při hnojení záhonů není úplně potřeba hnůj zarývat. Klidně stačí jej rozhodit po povrchu záhonů na podzim. Déšť živiny vylouhuje do půdy, půdní živočichové včetně žížal se o hnůj postarají. Neměl by však vyschnout, takže v případě sucha jej lze zakrýt slámou.

Pokud máme jezírko bez filtrace, nemusíme se zazimováním techniky vůbec zabývat. Kdo chová v jezírku ryby, bude se muset připravit na zimu lépe. Především by hladina neměla úplně zamrznout. Jednak kvůli okysličování vody pro ryby a jednak kvůli rozkladným procesům, které probíhají ve zbytcích organického materiálu. Ryby v žádném případě v zimě nekrmíme, ve vodě pod 10 stupňů mají velice zpomalený metabolizmus.

Sice se doporučuje vodním vysavačem vysát kal ze dna a odstranit všechny zbytky rostlin, nicméně pokud máme jezírko kvůli vodním živočichům, je téměř jisté, že s odsáváním kalu vysajeme také živočichy ve stádiu larvy. Je na každém, jak moc intenzivní péči o jezírko si vybere. Je také možné udělat větší čisticí úklid jezírka jednou za několik let. Vodní organizmy potřebují kal a bahno na dně k přezimování. Je také možné úklid jezírka nechat až na jaro, kdy živočichové své zimní úkryty opouštějí.

Vodní rostliny žádnou zvláštní péči nevyžadují, lekníny a další hluboko kořenící rostliny patří do nezámrzné hloubky, ostatní rostliny se zastřihují několik centimetrů nad hladinou, ale až na jaře, neochudíme se tak o krásnou zimní podívanou na zasněžené kopečky. Vzhledem k tomu, že roztahující se led působí na boční stěny jezírka, pokud máme strmé břehy, doporučuje se na hladinu jezírka poházet částečně vodou naplněné pet lahve nebo i slámu, větve, které umožní ledu se roztáhnout aniž by došlo k poškození fólie.

Koncem léta sice sklízíme a zpracováváme ovoce, ale s končícími vedry a zkracujícími se dny jsou tu znovu příhodné podmínky pro pěstování zeleniny, kterou by nás napadlo sít spíš na jaře. Do zimy stihnou vyrůst ředkvičky, černé ředkve, černý kořen i nejrůznější saláty či rukola. Dny už jsou kratší a proto tato zelenina již nemá sklon vybíhat do květu tak, jako v létě.

Na podzim si také můžete  zasít druhy zeleniny, které můžete sklízet i pod sněhem. Třeba kozlíček polníček, některé druhy špenátu nebo jarní cibulku! Navíc na podzim zasetá zelenina má na jaře mnohem více cenných látek a v růstu má pořádný náskok, takže můžete mít na jarním talíři tolik potřebné vitamíny opravdu brzy!

Na přelomu září a října je také nejlepší doba pro sázení česneku. Půda by ale neměla být moc mokrá, aby stroužky neohrožovala plíseň.

Na prvním červnovém kroužku jsme opět sázeli a to komule davidovy. Jsou to nádherné keře lákající motýly k hostině a děti k pozorování.

Zkontrolovali jsme stav ředkviček a zjistili, že je jich tolik, že je děti vůbec nestíhají jíst. Prý nepálí a všem moc chutnají, takže úspěch! Také jsme objevili první lusky a dětem se už sbíhají sliny:)!

Nakonec  jsme pozorovali vodní hmyz ve sklenicích s vodou ze zahradního jezírka. Měli jsme k ruce lupy a klíč k určování vodního hmyzu (nijak komplikovaný), takže se nám podařilo najít larvy komárů, potápníka, mládě vodoměrky a další zvláštní stvoření…

V květnu jsme s dětmi začali výsadbu živého jedlého plotu po východní straně zahrady. Děti se do práce pustily s chutí a i po několikáté fázi výsadby je to stále baví. Kluky nejvíc zajímá vykopávání jam, holky zachraňování žížal a všechny baví donášení lepší zeminy z nedaleké hromady. Už jsme vysadili různé druhy keřů, které budou od jara do podzimu plodit nejrůznější bobule k ochutnávání. Jsou to: zimolez kamčatský (neboli kamčatská borůvka – kvete velmi brzy z jara a proto i brzy plodí), muchovník lamarckův, který nádherně bíle kvete, bobule chutnají jako borůvky a na podzim je krásně zbarvený, růže svraskalá, která má obrovské jedlé šípky a aronie (jeřáb, temnoplodec) v černé a červené formě, ten bude spíš pro zajímavost na bobříka odvahy, protože je trochu trpký.

Ještě se chystáme vysadit keře komule davidovy, alias motýlí keř, který láká všemožné druhy motýlů. Až se rozrostou, budou mít děti opravdu co na zahradě pozorovat!

Když máme zasazeno, věnujeme se objevování přírody. Každý si namixoval vlastní vůňový koktejl, vyzkoušeli jsme, jestli se dají v přírodě najít  barvy a jak se s nimi dá malovat.

Přírodně zahradnický kroužek jsme zahájili v březnu a protože nám počasí zrovna nepřálo, začali jsme “rozehřívacím” sázením řeřichy do misky na mokrý ubrousek. Děti to celkem bavilo a tak odpadly první obavy, že by to mohla být nuda:). Na dalších zimních kroužcích jsme do sadbovačů zasili bylinky– tymián, yzop, šalvěj a květinky – měsíčky, sléz, slaměnky. Koncem března jsme s pomocí dalších rodičů vytvořili a zeminou naplnili dva záhonky na zahradě. Trochu jsem měla obavy, jestli děti bude několikanásobný transport zeminy bavit, ale byly nadšené, plnily kyblíčky, nosily, sypaly, rozhrabávaly…

Děti jsou moc fajn a práce na zahradě je baví – alespoň se tak tváří na kroužku:)). Záhonky máme na konci dubna plně osázené. Vyseli jsme hrášek luskový i cukrový, ředkvičky a fialovou mrkev. Děti se s paní učetelkami o rostlinky starají i během týdne, tak zeleninka i v chladném jaru pěkně přibývá. Na každém kroužku si také trochu povídáme o zahradě a s lupami zkoumáme hmyz. Bohužel, školková zahrada je stále dost prázdná a tak doufám, že se podaří do ní zajistit nějaký materiál nebo prvek pro zpestření. Všechno chce čas a energii. Nadšení ale máme a to je hlavní!

Na květnových kroužcích jsme se pustili do výsadby jedlého živého plotu. Sázíme zimolez kamčatský, muchovník lamarckův, růži svraskalou a aronie. Vysvětlili jsme si, co je to jícha, jak se vyrábí a jak moc rostlinkám prospívá místo klasických hnojiv.

Za oknem panuje více nebo méně tuhá zima, ale zahradníci by už měli pomýšlet na jaro. Je nejvyšší čas připravit si osevní plán pro nadcházenjící sezónu. Zapojit můžete i starší děti, kterým při té příležitosti představíte princip střídání plodin. Tedy na stejné místo na záhonu nevysazujeme zeleninu stejného druhu jako v loňském roce. Tak např. na místo brambor nevysadíme rajčata, na místo okurek nepřijdou cukety. Plodiny musíme vhodně prostřídat a nakombinovat. Pomocníkem nám může být takováto tabulka.

V únoru můžete začít s předpěstováním plodin s dlouhou vegetační dobou jako je celer, řapíkatý celer a lilek. Zasejte také ty, u kterých si chcete zajistit dřívější sklizeň a nevadí jim chladno jako je hlávkový salát, rané zelí, kapusta, kedlubny nebo květák. Na konci února je vhodné zasít papriky a v teplých oblastech lze zasít přímo na záhon mrazuvzdornou zeleninu: mrkev, petržel, pastinák a špenát. Doma předpěstovávané sazeničky umístěte na světlé místo nejlépe orientované na jih nebo východ, jinak by byly vytáhlé a neduživé.

Pokud semínka před zasetím namočíte, můžete tak urychlit jejich vývoj. Salát stačí namočit na 4 hodiny, košťáloviny na 12 – 24 hodin, rajčata a papriky 1-2 dny. Petržel, mrkev a celer je třeba máčet až 3 dny, přitom ale nezapomeňte vodu 2 x denně vyměnit.

Pokud nemáte zahradu nebo nevíte, kam dát ty spousty předpěstovávaných sazeniček, můžete zkusit klíčení semen doma v misce. Nejjednodušší je naklíčení řeřichy seté. Do talířku nebo misky vložte po dně trochu vaty a zalijte lehce vodou tak, aby vata byla mokrá, ale ne úplně pod vodou. Do takto připraveného “záhonku” nasypte semínka řeřichy a udržujte vatu vlhkou po dobu jednoho týdne. Za tu dobu můžete s dětmi krásně sledovat, jak se semínka probouzí, otvírají, zapíchnou klíček do vaty a začíná růst rostlinka. Samotná řeřicha dětem asi nebude zrovna moc chutnat, ale můžete si jí ochutit sendvič nebo ozdobit brambory. Podobně si můžete naklíčit i čočku, mungo, pšenici, ječmen nebo rukolu.

Zima ještě pořádně nazačala, ale počasí ještě není až tak špatné, abychom se museli schovávat doma. Přípravy na Vánoce sice začínají být aktuální, ale opravdu chceme, aby byly Vánoce o nákupech, vánočních úklidech a vysedávání u mís přetékajících jídlem? Těší vás to? Vždyť Vánoce budou takové, jaké si je uděláme! Nakonec toto století není obdobím nedostatku jídla, ale nedostatku společně stráveného času, tak je pojďme oslavit a dopřejme si čas na aktivity, které jinak těžko zvládáme! Co třeba využít krátké zimní dny k tomu, abychom si udělali výlet nebo pobyli v lese? Děti se v přírodě uvolní a rodiče na chvíli zapomenou, co všechno ještě chtěli stihnout.

Zasaďte strom

Ikdyž se stromy sází spíše na podzim a na jaře, pokud nemrzne, můžete sázet i v prosinci. Děti bude bavit kopání jámy i asistence s výsadbou. Vyražte společně do zahradnictví a stromek vyberte. Pro výsadbu do přírody raději nějaký původní druh stromu nebo keře. Děti pak bude zajímat sledování, jak se stromku daří a časem budete společně vzpomínat na dobu, kdy jste jej vysadili. Na zahradu můžete vybrat i některou ze starých odrůd ovocných stromků a podílet se tak na jejich uchování. Nebo vyberte některý druh původních keřů, který by svými bobulemi v zimě potěšil ptáky.

→ Staré odrůdy ovoce

→ Původní keře

Stavte domečky v lese

Také jste jako děti stavěli domečky pod stromy? Ohrádka z klacíků, střecha z mechu, ohniště pro skřítky, posezení ze šnečích ulit… Mají vaše děti možnost si tyto radosti dětství užít? Jak často? Děti stavění domečků moc baví, kreativitě se meze nakladou a aktivita je celá čistě v jejich režii! Hlavně nezapomeňte jít po čase zkontrolovat, jestli nepadá střecha nebo v nich už spokojeně hospodaří lesní skřítci?

Pozorujte hvězdnou oblohu

Dny jsou v zimě krátké a k pozorování oblohy je tak dost příležitostí. Pokud bydlíte ve městě, jděte tam, kde končí pouličního osvětlení. Je zvláštní, kolik i velkých dětí hvězdy na obloze ještě nevidělo! Ani nepotřebujete znát názvy souhvězdí a nějak dětem celou problematiku objasňovat. Budou unešené, jaká je to krása a možná si budou chtít s vámi o vesmíru ještě několik dní povídat. Když na výpravu za hvězdnou oblohou vezmete baterky a dětem je na cestě zpátky půjčíte, užijí si celou akci ještě víc a dokonce se budou cítit silnější a statečnější.

Opečte si na ohni…

Máte-li možnost zajít s dětmi někam, kde je možné rozdělat oheň, je to skvělá příležitost nejen si něco dobrého opéct. Děti si s ohněm moc rády hrají, je proto namístě jim ukázat, jak se s ohněm bezpečně zachází a v čem se skrývá nebezpečí. Opékat se dají nejen buřty a klobásy, ale také cibule, jablka, paprika, pečivo anebo v rozpálených uhlíkách brambory. Kdo jezdil na tábory, bude si možná pamatovat těsto z mouky a vody natočené na klacek a obalené v cukru. Sice to není žádná gurmánská záležitost, ale dětem to přijde velmi dobrodružné :).

Vypravte se k vodě

Voda má pro děti jakousi magickou přitažlivost. Vydrží si u ní hrát dlouho a dostat je od ní, je těžké a to nás těší:). Házení kamínků a kamenů, pokusy hodit žabku a kolikrát skočí? Pouštění listů a klacíků po proudu, vytahování listí z vody… Na rybník si snadno vyrobíte lodičku z kousku kůry, klacíku a listu. Kam ji vítr odnese? Nepotopí se?

Draci

Podzimní větrné počasí se stále drží a to je nejlepší čas k pouštění draků! Děti draci baví i kdyby měly jen neustále běhat s drakem v ruce a nutit ho k letu. Pro menší děti můžete vyrobit draka ze spadaných javorových listů. Sice nepoletí, ale děti s dlouhým barevným ocasem z listů rády tryskem běhají, aby za nimi krásně vlál.