Začlo to tak. Dvě malé děti, dvoupokojový byt, tvrdnutí na dětském hřišti, procházky po parku ve stylu “bacha, nešlápni do toho…!”. A tak každý den. Více méně. Máme rádi přírodu, vyrábění, kutění, výlety … Jak děti rostly, z našeho života se stalo přežívání. Nakonec tatínek zavelel: “Buď dům postavíme teď nebo už nikdy”. Bylo to tak. Začal kolotoč zařizování, zjišťování, googlení a stavění… Nakonec jsme se ocitli na novém začátku. Bylo to pro nás doslova vysvobození. Když jsem pak viděla, jak jsou děti ze zahrady nadšené (v podstatě to nebyla zahrada, ale třtinou zarostlý pozemek, staveniště se zbytky všeho možného), zahodily hračky a nekonečné hodiny, dny a měsíce makají už více než pět let na svých venkovních “projektech”, rozhodla jsem se, že si to nemůžu nechat pro sebe. Proto jsou tu tyto stránky.
Postupně jsme ze staveniště udělali přírodní zahradu. Pořídili jsme si slepice, králíka, vykopali zahradní jezírko, pěstujeme zeleninu, zasadili jsme ovocné stromky. Trochu jsme se rozmazlili a zelenina z obchodu nám už nechutná. Děti se celého procesu účastní, mají vlastní záhonek, o který více méně pečují, sázejí s námi stromy, chytají rozeběhlé slepice. Když vidím rodiny, co se přestěhují do domu se zahradou, se kterou neví, co si počít a nenapadne je nic lepšího než sekání herbicidy postříkaného trávníku, je mi smutno. Tyto stránky budiž inspirací všem, kdo si chtějí s dětmi zahradu užít. Ve zdraví, radosti a ve spolupráci s přírodou.
Výchova dětí je běh na dlouhou trať. Jak se nám dílo podařilo, to se dozvíme až za třicet let. Přístup k informacím dnes není problém a jezdit prstem po displeji není žádné umění. Podporovat v dětech kreativitu, zvyknout je na pobyt venku a naučit je koukat se kolem a vnímat reálný svět kolem sebe – to si myslím, , že je dobrá investice do života.